Kterak Vlado Piecky zachránil mnoho životů před smrtí z otravy tvrdým alkoholem

Vlado Piecky zachránil mnoho životů v boji s alkoholem ukončením hry Na Vasilleje. Povězme si to však pěkně od začátku. Co hra Na Vasilleje vlastně je: Dle strojního inženýra George Stephensona se jedná o sympatickou hru pro dělníky. Jedná se o tradiční hru nižších vrstev společnosti, kterou vymyslel právě on v době industriální revoluce v anglickém Birminghamu roku 1837 po konci směny v dílně společnosti Grand Junction Railway.

 

Stephenson si všimnul, že dělníci na železnici přichází na směny značně unaveni, a to i v případě, kdy směně nepředcházela tvrdá práce v dny předchozí. Pečlivě, ačkoli na tehdejší poměry vědy značně primitivně – vždyť (behaviorální) psychologie jako věda vznikla až o 42 let později! – zkoumal vliv nedělního odpočinku pracovní výkonnosti dělníků na jejich pracovní výkonnost.

 

Ze svých pozorování učinil několik pro vědu důležitých závěrů:

 

1. Neexistuje souvislost mezi nedělním odpočinkem a čtvrtečním výkonnem ve střední fyzické zátěži.
2. Nedělní fyzický odpočinek může být narušen psychickým terorem ze strany vlastních dětí, manželky jakožto i tchyně.
3. Sto procent dělníků je přesvědčeno, že jeden den na odpočinek je málo a není možné dostatečně regenerovat tělo k vyšší výkonnosti.
   

Čtvrtý závěr, který učinil, je však pro personalisty a manažery klíčový.

 

4. Dělníci po práci dlouho do noci popijí alkoholické nápoje, což snižuje jejich pracovní výkonnost v další dny. Tato výkonnost se v průběhu týdne snižuje a až nedělní odpočinek křivku výkonnosti navrací zpět do počátečního bodu, kdy je výkonnost nejvyšší.

 

Stephenson na základě tohoto závěru učinil pragmatickou úvahu. Uvědomoval si, že dělníkům nelze odepřít popracovní neřest, neboť by došlo ke vzpouře proti němu. Věděl totiž, že pivo i kořalky mají rádi. Občasně je totiž nacházel i na pracovišti ukryté v servisních vozech, pod železničními pražci i v pracovních oděvech dělníků na důmyslně přišitých dvojitých vnitřních kapsách. Učinil tak zcela pragmatickou úvahu: Je potřeba dělníkům ponechat svobodu v požívání alkoholu a zároveň je zapotřebí snížit dobu, během které dělníci popíjejí, na minimum. Výsledkem snížení doby pití mělo být dle Stephensona získání tolik potřebného času na odpočinek. Právoplatně se v současnosti hovoří jako o Stephensonově teorii spojených nádob alkohol–odpočinek.

 

Řešení v nalezení optimálního vyváženého bodu alkohol–odpočinek Stephenson nalezl geniálně jednoduchým výpočtem. Z empirické zkušenosti potřeboval odpočatý dělník právě 8 hodin spánku. Cesta do práce průměrnému dělníkovi trvala 1 hodinu chůze. Byl-li však odpočatý (rozuměj měl sílu se udržet na nohou bez pomoci, což předpokládalo kocovinu menší než velkou), mohl si zkrátit cestu jízdou na náraznících mezi nákladními vagony a cesta mu tak trvala pouze půl hodiny. Pracovní směna končila obvykle po setmění. S ohledem na složitost vzorce závislém na denní době a proměnlivosti letního a zimního času stanovil Stephenson střední hodnotu času odchodu ze směny na 18:30 a na příchod do směny v 6:00. Uvědomoval si zároveň nutnost přejezdu z práce domů. Zde počítal s tím, že dělníci nejsou opilí natolik, aby se nedovedli dopravit cestou k domovské hospodě na vagonech, proto opět počítal s 30minutovou jízdou.

Neopomenul ani dobu mezi vstáváním cestou do práce. Ten označil jako ranní hygienu a vyčíslil ji na 45 minut. Počítal však s tím, že řada dělníků není schopna ráno vlivem kocoviny snídat, případně že snídají během cesty do práce. Přesun mezi hospodou a ložnicí vnímal jako zanedbatelnou odchylku, neboť měl spolehlivá data o tom, že vzdálenost nejbližší hospody, kam naprostá většina dělníků po práci zavítala, je nejbližší k jejich domovu a nebývá zpravidla ve větší vzdálenosti než 480 metrů. Vše zasadil do vzorce:

Přičemž:

 

ta = čas na popíjení alkoholu

tn = čas nepracovní

ts = čas spánku

tc = čas cesty (do/z práce)

th = čas na ranní hygienu

 

Po dosazení čísel do vzorce dočel k výpočtu, že na alkohol má dělník v optimálním případě pouze 1 hodinu a 45 minut na popíjení alkoholu.

 

Jako zkušený manažer si Stephenson byl dobře vědom toho, že plné hospody ve večerních hospodách nejsou schopny v jeden moment dostatečným množstvím podávaného alkoholu uspokojit potřeby všech dělníků. Navíc počítal i s možným zdržením ze strany lamentujících manželek, nenadálých situací jako je déšť (který se musí přečkat v hospodě) či ledová námraza (po které se chodí pomaleji). Navíc pochopil, že pro dělníky je v případě pevného přátelství vzniklého zejména po delší době strávené u alkoholu, těžké se rozloučit a rozejít domů, což značně komplikovalo čas, který se neúprosně natahoval dalšími pozvánkami na škopek piva či pálenku, která se několikrát musela „otočit“.

 

Stephensonovo řešení bylo prosté. Vymyslel hru Na Vasilleje, kterou následně šířil jako geniální vynález do všech hospod. Ta urychlila čas strávený konzumací alkoholu a vyrovnala tak nedostatek odpočinku v podobě spánku.

 

Pravidla hry Na Vasilleje

Hráči si sednou kolem stolu. Každý si otevře lahev se svým oblíbeným tvrdým alkoholickým nápojem. Započne hromadná pitka, kde se alkohol exuje rovnou z lahve. Hráči nesmí odtrhnout ústa od hrdla. Kdo se první svalí na zem, je Vasil. Hra se dohrává do posledního hráče, který pokračuje do doby, než se svalí i on. Hospodský pak musí přijít k hráčům a prohlásit: „Vasil je lej.“ Tím hra končí.

 

Zde jde o důvtipnou slovní hříčku, která měla v soudobé Anglii svůj význam. Když se proneslo anglické lay [lej], znamenalo to, že má jít dotyčný do hajan.

 

Rozšíření hry

Stephenson se projevil jako dobrý stratég. Uvědomoval si nutnost hru prosadit navzdory nelibosti hostinských, kteří tímto rychlým způsobem popíjení ztráceli zákazníky, kteří odcházeli domů předčasně. Tím pádem se hospodským snižovala i marže.

 

Aby Stephenson udržel hru na životě a vyhnul se veřejnému lynči hospodských, nabídnul všem hospodám levnější pálenku tak, aby ekonomická výhoda dorovnala přesně ušlé zisky snížené brzkým odchodem (odplazem) dělníků domů. Aby se tento obchod vyplatil i Stephensonovi, musel vozit alkohol po železnici na své náklady, aby tak neplatil přepravním společnostem. To však nebyl problém, stačilo k pravidelným linkám pouze připojit vagony s dostatečným množstvím alkoholu. Není náhodou, že s hrou Na Vasilleje přišel ve stejném roce, kdy bylo dokončeno birminghamské nádraží společnosti, ve které pracoval. Hospodským navíc přišlo vhod, že mohou hospody zavřít dříve, neboť zejména v zimním období ušetřili za vytápění.

 

Během několika let získala hra na popularitě v celé Velké Británii. Odtud se šířila po celé Evropě. Největší oblibě se těšila po dobu celé industriální revoluce. Způsobila však řadu rodinných tragédií zejména v případě úrazů (mnohdy smrtelných) přímo v hostincích či při cestách Vasilů domů.

 

Ukončení hry

Do celé věci se vložil až Vlado Piecky. Tomu se nelíbilo, když viděl, jak se opilí dělníci motají po ulicích. K tomu přispěla jistě i jeho maminka Mária Piecky, která malému Vladu ukazovala na opilé muže (a někdy i ženy!) svalené v příkopech na krajích cest a říkala: „Vlado, Vlado, alkohol je metla lidstva, kterou málokdo přelomí.“ Nutno poznamenat, že Vlado senior, otec mladičkého Vlada Piecky, alkohol nikdy nepil a byl Vladovi dobrým životním vzorem, byť ne tak dlouho, jak by si Vlado byl býval přál. Když bylo Vladu Piecky 24 let, přinesl rodinný přítel Janek Jakabovič, který sloužil jako posel a z holešovické pošty v ulici U Průhonu vyzvedával pravidelně obálky s penězi od Vlada Piecky určené jeho rodičům do Odolene Vody, smutnou zprávu o úmrtí otce. Matka Mária Vladu rok na to zemřela žalem. Je dosud nejisté, zda šlo – metafiricky – o zlomené srdce, nebo o utopení se ve vlastních slzách. Tato skutečnost byla později inspirací pro píseň Boty toulavý od hudební skupiny Poupata.

 

Leč zpět k věci. Vlado Piecky už ve svých čtyřech letech zahájil osvětovou kampaň proti hře Na Vasilleje a ostatně i proti alkoholu obecně. Vylepoval kolem hospod a na hlavních třídách, kudy se po večerech táhli opilci, vlastnoručně nakreslené obrázky metlí symbolizující onu „metlu lidstva“. Tato osvětová kampaň, během které vylepil na 8302 obrázků, trvala necelé dva roky. Měla však obrovský dopad, neboť se k němu přidávaly další děti a dokonce i dospělí. Nakonec se obrázky dostaly prakticky do všech měst a vesnic po celé Evropě včetně Anglie. Kampaň skutečně zafungovala a hra Na Vasilleje na dlouhé roky zůstala prakticky v zapomnění. Jediným státem, kde se hra udržela až do dnešních dní je Russko. Připomínkou Vladovy neúnavné úspěšné obrázkové kampaně jsou putovní kamínky s obrázky, které děti a jejich rodiče umisťují na nejrůznější místa.

 

Ačkoli se Vladovi Piecky nepodařilo vyhrát boj s alkoholem obecně, patří mu jistě poklona za jeho přínos k tomu, že se alkohol konzumuje v menší míře a ne tak nebezpečně jako u hry Na Vasilleje. Dá se říci, že tak zachránil mnoho životů před smrtí z otravy tvrdým alkoholem.