Referát na téma Vladova Piecky teorie problematiky rozvoje osobnosti skrze společný hluboký emocionální a reflektovaný situačně do období totalitního režimu 50. let v Československu zakotvený prožitek na příkladu žité zkušenosti se slynulou deskovou společenskou hrou "Soudruhu, nezlob se" s rozšířenými pravidly v podání samoučící se rozvojové komunity absolventů vzdělávacího kurzu Zapalovač pro začínající a budoucí vedoucí – Popcorn a problematika představené teorie

 Vážené auditorium,

v dnešním referátu hodláme představit slynulou společenskou deskovou hříčku. No, hříčku, hru. S velkým H. (...) Kolega Procházka, odborník na gamifikovanou deskologii, tomu říká legranda. (...) Smějete se, to vidím. Etymologové patrně tedy nejste. (…) Nebo jste byli nepozorní žáci? No? Kterýpak z vás rošťáků chodil za školu?

K meritu věci: Původem jde v tomto případě tedy o "Le Grande", grandiózní, tedy již z vytyčeného substantitivního adjektiva je patrné, že jde o takříkajíc pěkně vypečenou záležitost.

Pro účely dnešní přednášky jsem si pro zdejší - a nechci se vás dotknout - méně erudované publikum s náležitou akribií připravil detailní rozkres deskové společenské hry Soudruhu, nezlob se... V nedostatečné tiskové kvalitě. (...) kolega Vzpurný odmítl očistit tiskařské válce. Že prý má polední půlhodinovou pauzu. Pátou.

Dle skautského hesla "buď připraven" zde však mám zánovní příruční zpětný projektor, a tak si dovolím alespoň pseudozevrubný náčrtek.

Socioherní teoretik Vlado Piecky, kterého netřeba představovati,  si již v okamžiku jedenácté hodiny hraní zmíněné deskové hry povšimnul proměnlivosti jejích fází co do psychického rozpoložení hráčů. Předně je Dle Piecky nutné vyhodnotit skladbu hráčů. Jím nastolená teorie předpokládá výchozí empirii jedné jednotné vnitřně diferencované bipolární skupiny, jejíž členové se

A) hroutí při představě, že hru kdy budou ještě hrát, avšak z pocitu solidarity a snahy zapadnout se rozhodli do hry vstoupit

B) nebo naopak zlomyslně netrpělivě očekávají procitnutí skupiny druhé, nicnetušící, do které naverbovali prvohráče a do posledního momentu rozehrání hry jakožto i v jejím průběhu, se snaží její osazenstvo rozšířit

Dále Piecky teorie počítá s rozšiřujícími pravidly hry ve verzi vyspělé hráčské skupiny sestávající z absolventů kurzu Zapalovač pro začínající a budoucí vedoucí Popcorn. Zajímavé je, že se s pravidly seznámil již v roce 2014, kdy se mu zdál sen o této hře. Hru skutečně hrál, byť s tehdy neexistující skupinou Popcorn, která se zformovala až po jeho smrti. Zkusil však pravidla z jeho jasnovideckého snu aplikovat a sehrát hru takto. Vzhledem k tomu, že se dosud neliší ani v jednom bodě, nazýváme teorii pro zjednodušení jako teorii modelu Piecky 2.1, tedy s úpravou pravidel dle členů skupiny Popcorn. Pravidla opět zasílám k nahlédnutí, vězte však, že jejich jediný narativ spočívá ve skutečnosti, že pravidla vždy hrají proti hráči/hráčům a znesnadňují možnost hru skutečně dohrát.

Až nyní po rozebrání této skutečnosti stanovuje Piecky model Piecky, který počítá s určitými socio-psychologickými milníky hry. Po jeho aktualizaci v přehledném rozdělení na dílčí skupiny vydává Piecky model Piecky 2.0 a po vlastní zkušenosti se sehráním hry model 2.1, jehož posledním bodem napsaným bílým písmem na bílém pozadí připisuje – a dovolím si ji nepřečíst – poznámku „JIŽ NIKDY VÍCE, NI ZA ODMĚNU HRAJÍCE!“ V autorském rukopisu se ještě vyskytuje přípisek vytlačený nehtem, jehož DNA odpovídá právě Vladu Piecky a radiokarbonovou metodou se prof. Zdechlému (…) na sklonku jeho života povedlo zjistit, že šlo o přípisek vypsaný o rok později, než Piecky sbíral své poznatky aktivním hraním hry. Doslovný přepis zní: „RADĚJ KLIDU MAJÍCE.“

Model Piecky 2.1 předpokládá následující fáze:

 

Fáze předzahajovací a zahajovací, jindy též akceptovaně-odmítající a lákající

 

Skupina  A)

 

-          A1: přesvědčují všechny okolo, ať do hry nevstupují s obavou, že hra bude moc zdlouhavá

-          A2: Nadšeně povzbuzují všechny k účasti, prvohráčům plácají po zádech a gratulují

 

Po startu hry se skupina A1 a A2 sjednocuje v záchvatu naděje, že hra „nebude snad trvat tak dlouho jako posledně“.

 

Skupina B)

-          Nadšeně vstupuje do hry, ujasňuje si pravidla a začíná v průběhu chápat systém hry.

-          Zhruba za 1 až 3 hodiny hraní si příslušníci skupiny B) začnou uvědomovat marnost hry

-          Následně se sjednocují skupiny A) a B)

 

Fáze sebeuvědomění, jindy též plného rozčarování

Hráči si plně uvědomují svoji situaci. Pochopili, že vyhazování se navzájem spojené s radostí (jsem první) není dobrou strategií a je záhodno napnoit síly a společně bojovat proti hřen, nikoli proti sobě navzájem..co naplat, že pravidla spolupráci svým způsobem vždy hatí. Hráči se nevzdávají a s plným odhodláním hází kostkou o 106 (...) krát 15 (...). Tedy ti šťastnější, kterým zrovna jde kostka na ruku. Oproti tomu smolaři házející jedničky...

 

Fáze beznaděje a zoufalství

Hráči tupě zírají a stereotypně v pravidelném 3/4 rytmu - hod/sun/dál - unaveně pokračují ve hře.

 

 

Fáze martyria

Někteří hráči již dohráli (fenomén, tedy jak se nám věc jeví, iluzorního vítězství v podobě symbolického překročení hranic a vstup do Bundesrepublik Deutschnald či méně obvyklé alternativní ukončení v podobě herní smrti na závěrečných polích se proměňuje během okamžiku z katarze-konec v rozčilení-pokračuji). Takřečená lumpárnička v podobě nutnosti ochotně a s radostí převzít roli bankéře s nutností solidárně setrvat na dokončení hry ostatními (viz rozšířená pravidla uskupení Popcorn) je rádobynevypečeností.

 

Fáze integrity

Hráči postupně dokončují hru a nabývají přesvědčení, že je možné hru dokončit v relativně rozumném čase. Tedy v rozmezí čistého času hraní hry 7 až 8... Hodin. Podporují dohrávající, nabývají naděje a opět ji musí nalézat znovu vlivem vracení se spoluhráčů zpět, na start, do blázince či vězení.

 

Fáze vyvrcholení

Dle Piecky nastává v době, kdy zbydou poslední dva hráči a čistý čas hraní dosáhne 9 až 9 a půl hodin. Erupce vášní, pospolitosti, naděje a urputnosti zajišťuje kooperaci všech v již 4/4 rytmu o zhruba 400 BPM hoď/sun/plať/dál. Zbylí hráči, kteří již hru dokončili mají své role. Posunují kostku druhému hráči, chytají ji, aby nespadla přes hranu stolu, počítají peníze, rozměňují bankéři, fandí.

 

Fáze skutečné katarze jindy též osobně-kolektivní blaženosti

Hra končí spolu s posledním hráčem. Všichni si gratulují, oznamuje se konečný čas hraní hry, dochází k slzám dojetí. Jednotliví hráči si gratulují, že přežili a – vzpomeňme na přípisek Vláda Piecky v modelu Piecky 2.1 – říkají si, že nikdy více hru nerozehrají. Ačkoli je všem jasné, že po nějakém čase opět neodolají, neb na hře vzniká prapodivná závislost, jejíž jasnou kauzalitu ještě moderní věda stále nebyla schopna akceptabilně objasnit.

 

Nyní dovolte, vážené auditorium, rychlou ukázku fáze katarze:

Samotným závěrem je část referátu zvaná „problematika představené teorie“. Ta spočívá ve faktu, který Piecky záhy prověřil. Každá hra trvá jinak dlouho, setkávají se různí hráči, v různém bio-psycho-socio-spirituálním rozpoložení a pravidla se neustále v průběhu doplňují. Tyto intervenující proměnné spolehlivě zajišťují různorodost hry samotné do té míry, že se dá říct: Teorii máme, ale její aplikace pokulhává, pokulhává, až zjistíme, že prakticky je téměř zcela nepoužitelná.

Děkuji vám za pozornost.