Připomeňme si jednu méně známou chvíli. Vlado se nestaral jen o důležité mezinárodní politické pletky, zachraňování životů, či službou široké společnosti. Ten muž měl i srdce na pravém místě, které bilo pro vlastní rodinu.
Jednoho dne se rozhodl navštívit svou babičku, neboť věděl, že jí zanedlouho nevystačí zásoby koksu na vytápění její nuzné boudy, ve které žila kdesi v horách. Pochopitelně měla od Vlada složený metrák briket pod přístřeškem venku, ale to bylo jen pro krajní nouzi, kterou Vlado stejně nikdy nedopustil. Babička bydlela na úbočí vysokých hor, kde si velebila ve svém křesle a Vlado Piecky musel vždy vystoupat pomocí maček a cepínů po ledu až nahoru.
Takto Vlado stoupal dobrých 700 metrů zhruba třikrát do měsíce. Vždy lezl zhruba na desetkrát, takže mu to zabralo někdy i celé dopoledne. Vždy babičce přinesl na každém rameni dva uhláky koksu, v obrovském batohu potraviny na víc jak týden a přes sebe měl obvykle přehozeno ještě několik IKEA tašek s naštípanými třískami a nasbíraným chroštím.
V den, o kterém je nyní řeč měl s sebou navíc ještě tři basy minerálek, protože věděl, že tím babičce udělá ohromnou radost. Bohužel se mu už po druhém výstupu zničila plastová uchycení maček a přetrhly popruhy batohu z druhé světové války. Poradil si. Cepíny použil důmyslně místo popruhů batohu a ostny maček si dal mezi prsty nohou skrz díry v ponožkách. Takto bosky kopec zdárně vyšplhal ještě sedmkrát a pak ho babička uprosila, aby už příští náklad v podobě chia semínek nechal na příště. Přání mu bylo rozkazem a po skončení návštěvy ho na úpatí hory vzal na ramena a šel s ním nějakých 85 kilometrů, aby ho uschoval doma ve sklepě. Babičku potěšil rozhovorem, pochválil ji buchtu, pomazlil jejího hafana a pak spolu s odpadem a nepotřebnými věcmi odešel.
Babička byla moc ráda.
Víte, že?
Událostí se inspirovala i hudební skupina Tři sestry a složila tematickou píseň Na koksu.
Komentáře
Okomentovat
Vlado Piecky by Tě za komentář pochválil. Věnuj mu tichou vzpomínku.