Přeskočit na hlavní obsah

Vlado piecky a velkolepá záchrana ekosystému

 Vlado Piecky se od začátku 20. století potuloval    v    oblasti    Slovenského    ráje. Dokumentoval zde jako první člověk pionýrské porosty na mělkých karbonátových a bazických substrátech svazu Alysso-Sedion albi.   Nákresy   prováděl   jakožto   rytiny   do opadané borovickové kůry, aby šetřil přírodu od drancování lesů k výrobě papíru. Tyto nákresy  později  předal  do  rukou  Ladislavu Adamcovi   jakožto   tehdejšímu   předsedovi vlády. Ten následně ihned protlačil skrz politické mašinérie Pieckého návrh na vyhlášení Slovenského ráje jakožto národního parku.  To  se  stalo  roku  1988.  Při  jedné  z takových badatelských výprav do krajiny roku 1911 spatřil v tehdy ještě bezejmenné úžině Alexandera Mervaye se svými společníky.

Snažili se tehdy jako prvovýstup zdolat úžinu s několika vodopády o převýšení 378 metrů. Piecky je pozoroval shora, jak se domlouvají na zdolání největšího vodopádu, který se zde nachází. Duchapřítomně si však všiml, že mají vrukou kladívka a majzlíky pro vysekání stupňů. To by nenávratně poničilo místní skaliska. Zároveň zřel v jejich rukou kartáče s kovovými štětinami. Obával se - což se mu posléze potvrdilo    -    o    poničení    jedinečného ekosystému v dané lokalitě.

Vlado Piecky si z košile a deky vytvořil jakýsi primitivní padák a seskočil pár metrů dolů, aby přistál přímo u překvapené skupinky. Ti se na něj  prve  obořili  s  tím,  že  chtějí  mít  zapsaný prvovýstup pouze oni. Vlado Piecky jim smířlivě vysvětlil, že jim prvenství nemíní vzít.

Ukázal jim však vzácné porosty vegetace svazu Ranunculion fluitantis a Callitricho- Batrachion. Zároveň ukázal prstem na vzdálenější  oligotrofné  a  mezotrofné  stojaté vody s vegetací tříd Littorelletea uniflorae a Isoëto-Nanojuncetea.     Alexander     Mervay ihned pochopil o jakou vzácnost se jedná a Pieckému poděkoval. Chtěl se klanět, ale Piecky odvětil, že to není za potřebí. Naopak on poklekl do vody na kolena a uklonil se před pochopením Alexandera.

Vlado Piecky ještě stihl obdarovat přítomné buchtami, které pro ně napekl v hliněné peci, kterou narychlo vyrobil, a po obědě již mohli dobrodruzi zdolat velký vodopád bez narušení místní vegetace.

Během jejich hodování totiž Vlado Piecky vyrobil ze spadlého stromu žebřík. Strom nejprve  ohobloval  svým  zánovním  hoblíkem, který měl pro strýčka příhodu po ruce na každou cestu do Slovenského ráje. To udělal proto, aby se nikdo neporanil o třísku.

Následně do kmene vysekal stupně o sklonu 45°. Namísto úhloměru mu postačilo znát primitivní geometrii trojúhelníku. Jako sekyrka mu postačilo špičaté vyznamenání s ostrými hranami, které dostal za statečnost, když na území Libye v italsko-turecké válce pomohl svým tělem ochránit mláďata gazel před jiskrami  z  pušek  v  bitvě  o  Tripolis.  Ocenění nechtěl přijmout, ale bylo mu trapné vrátit ho, když mu řekli, že je to ocenění za pomoc přírodě.

Vlado Piecky své slávě neuniknul. Alexander Mervay  roklinu  pojmenoval  dle  něj.  Vlado Piecky ho sice poté kontaktoval s tím, že má úžinu  přejmenovat,  neboť  nechtěl  být  takto slavný, ale v lidech tento název už zůstal zakořeněný. Alexander se zastyděl, a tak se alespoň snažil lid obelstít tím, že rokli pojmenoval  dle  toho,  že  v  době  výstupu zhotovili pícku na pečení buchet, a proto tak úžinu pojmenovali. Sice Vladovi chtěli alespoň poděkovat  tak,  že  by  veřejnosti  řekli,  kdo pícku zhotovil, ale Vlado Piecky řekl, že taková malá lež nikomu neuškodí a rozhodně nechce být slavný jen kvůli tomu, že zachránil místní ekosystém. Mnohem víc ho prý potěší, když úžinu vyhlásí jako národní rezervaci do doby, než dokončí své rytiny a zkusí se zasadit o vznik národní přírodní rezervace Slovenský ráj. Piecky musel za svou myšlenku ještě nějaký čas bojovat, ale povedlo se. Chráněné území bylo vyhlášeno roku 1976.

Slováci tuto úžinu dodnes uctívají. Ti, kdo příběh o jejím skutečném pojmenování znají, i ti,  kteří  ne.  Pajdák  s  Evou  se  pokusili  najít důkaz. Že si to jen někdo nevymyslel. Povedlo se! Jeli na Slovensko jen proto, aby zjistili, zda je to všechno pravda. A našli ho.

Podívejte  se  na  fotky,  které  každého Slováka lákají na ono památné místo. Je to v podstatě taková slovenská obdoba Mekky, tedy poutního místa. Pro orientaci přikládám i mapku přesné lokace.








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Referát na téma Vladova Piecky teorie problematiky rozvoje osobnosti skrze společný hluboký emocionální a reflektovaný situačně do období totalitního režimu 50. let v Československu zakotvený prožitek na příkladu žité zkušenosti se slynulou deskovou společenskou hrou "Soudruhu, nezlob se" s rozšířenými pravidly v podání samoučící se rozvojové komunity absolventů vzdělávacího kurzu Zapalovač pro začínající a budoucí vedoucí – Popcorn a problematika představené teorie

 Vážené auditorium, v dnešním referátu hodláme představit slynulou společenskou deskovou hříčku. No, hříčku, hru. S velkým H. (...) Kolega Procházka, odborník na gamifikovanou deskologii, tomu říká legranda. (...) Smějete se, to vidím. Etymologové patrně tedy nejste. (…) Nebo jste byli nepozorní žáci? No? Kterýpak z vás rošťáků chodil za školu? K meritu věci: Původem jde v tomto případě tedy o "Le Grande", grandiózní, tedy již z vytyčeného substantitivního adjektiva je patrné, že jde o takříkajíc pěkně vypečenou záležitost. Pro účely dnešní přednášky jsem si pro zdejší - a nechci se vás dotknout - méně erudované publikum s náležitou akribií připravil detailní rozkres deskové společenské hry Soudruhu, nezlob se... V nedostatečné tiskové kvalitě. (...) kolega Vzpurný odmítl očistit tiskařské válce. Že prý má polední půlhodinovou pauzu. Pátou. Dle skautského hesla "buď připraven" zde však mám zánovní příruční zpětný projektor, a tak si dovolím alespoň pseudozevru

Úžasná životní dráha Vlada Piecky

Vlada Piecky zná asi každý, kdo se kdy vyskytoval v civilizovaném světě od první světové války dodnes. Jeho proslulost nezná hranic států ani vzdálenost mezi kontinenty. Pozoruhodné je, že i po několika letech od jeho úmrtí neustále nacházíme nová podstatná fakta a poodhalujeme prázdná místa na jeho životní ose. Vlado Piecky nebyl nikdy člověkem, který by se okázale chlubil svými dobrými počiny ve světě. Naopak omluvit se za to, že například nemohl být na pěti místech a pomáhat v jeden čas, to uměl. Připomeňme si důležité milníky jeho života na pravidelně aktualizované časové ose. Doporučujeme rozkliknout si v pravém menu plné zobrazení.

Kterak Vlado Piecky zachránil mnoho životů před smrtí z otravy tvrdým alkoholem

Vlado Piecky zachránil mnoho životů v boji s alkoholem ukončením hry Na Vasilleje. Povězme si to však pěkně od začátku. Co hra Na Vasilleje vlastně je: Dle strojního inženýra George Stephensona se jedná o sympatickou hru pro dělníky. Jedná se o tradiční hru nižších vrstev společnosti, kterou vymyslel právě on v době industriální revoluce v anglickém Birminghamu roku 1837 po konci směny v dílně společnosti Grand Junction Railway.   Stephenson si všimnul, že dělníci na železnici přichází na směny značně unaveni, a to i v případě, kdy směně nepředcházela tvrdá práce v dny předchozí. Pečlivě, ačkoli na tehdejší poměry vědy značně primitivně – vždyť (behaviorální) psychologie jako věda vznikla až o 42 let později! – zkoumal vliv nedělního odpočinku pracovní výkonnosti dělníků na jejich pracovní výkonnost.   Ze svých pozorování učinil několik pro vědu důležitých závěrů:   Neexistuje souvislost mezi nedělním odpočinkem a čtvrtečním výkonnem ve střední fyzické zátěži. Nedělní fyzic