Vlado piecky se stal čestným členem poutníků

Vlado Piecky obdržel začátkem července při skromné, avšak několikadenní ceremonii titul sodalis honoris causa. Stal se tedy čestným členem za zásluhy pro náš oddíl bez toho, aby musel prve složit Základní oddílovou zkoušku či jiné Stezky. Takto výjimečný člověk, se v oddíle i na univerzitách nachází maximálně jednou za 10 let.

Vzhledem k tomu, že někteří členové oddílu již toto jméno ani neznají, je záhodno si jeho zásluhy připomenout. Neméně důležité je pak znát jeho život a vnímat souvislosti v dobovém kontextu a dbát i na drobné nuance, které však v jeho životním skoro až neuvěřitelném příběhu sehrávají důležitou roli k pochopení velkoleposti tohoto muže. Vzhledem k obsáhlosti svazku, který plánujeme vydat, budeme informace publikovat postupně.

Připomeňme si v tuto chvíli nezastupitelnou úlohu v raných dobách Poutníků. Vlado Piecky, keblovský rodák a vršovický patriot, se narodil do slovensko-českého manželství Vladovi Piecky a manželce Márii Piecky (za svobodna Hrivňáková) v předválečném období. Po studiu chlapecké školy se rozhodl pokračovat ve studiích na vršovické reálce. Tu dokončil o celé tři roky dříve, neboť jeho znalosti daleko přesahovaly učivo. Když si této skutečnosti všimnul tehdejší Ministr školství hr. Karl Stürgkh, učinil výjimku, kterou lze dodnes v přeneseném významu nalézt ve slovenských zákonech pod heslem Lex Piecky. Výjimka umožňovala Vladovi Piecky získat osvědčení o absolvování školy předčasně při prokázání znalostí. To se mladému Vladovi podařilo těsně před válkou rozšířením brněnského parovodu o desítky kouřících trubek, z nichž některé dodnes plní svou úlohu ve špičkové kvalitě. Vlado Piecky pocházel ze skromných poměrů a ačkoli si po nocích doplňoval znalosti vysokoškolského studia, nikdy se do akademické obce nedostal. Přes den pracoval v pomocných pracích, aby většinu svých financí zasílal potrubní poštou z Vršovic od pošty v ulici Sportovní do holešovické pošty v ulici U Průhonu, odkud je vyzvedával rodinný přítel Janek Jakabovič. Ten vlastnil koně s povozem a při svozu tvrdého pečiva, což bylo jeho zaměstnání, rozvážel pravidelně obálky s penězi od Vlada Piecky jeho rodičům do Odolene Vody. Později prožil mnohem více dobrodružství a pracoval na řadě jiných místech. O tom však příště.

Vlado Piecky se k Poutníkům přimotal v podstatě náhodou. V dobách, kdy vznikaly první myšlenky na založení Poutníků, šli pozdější zakladatelé Yellen, Žwejkal, Hugo a Chumba z kopečku u Anděla do víru velkoměsta. Při průchodu Arbesovým náměstím pokračovali kolem kanálového poklopu, odkud Vlado Piecky zrovna vylézal. Při údivu chlapců jim vysvětlil, že zrovna pomohl prorazit ucpaný přítok Motolského potoka do Vltavy. Tím upustil značnou část vody u retenční nádrže uvnitř kanalizační stoky a vynesl na povrch zatoulanou smečku mladých koťátek, která svou neopatrností a snad i neomaleností připlula na kusech odštěpků dřev, které se nahromadily u horního vchodu do stoky při záplavách. Surfovali tak rovné 4 kilometry dokud nepřišla záterasa. Nebýt Vlada Piecky, jistě by se utopily. Vlado je však slyšel pod chodníkem mňoukat o pomoc, když zrovna stopoval zloděje, který ukradl stařence kabelku. Po dopadení zloděje se na místo vrátil a pomohl koťátkům.

Chlapci Vladovi Piecky na oplátku sdělili jejich příběh, který je vedl k myšlence založit oddíl. Vlado Piecky se zájmem poslouchal a po zklidnění jejich hlasitého výskání a rozhazování rukama pravil: „Hoši, dobré věci máte na mysli a s dobrým srdcem. Jen to bude chtít trochu píle.“