Přeskočit na hlavní obsah

Vlado piecky se stal čestným členem poutníků

Vlado Piecky obdržel začátkem července při skromné, avšak několikadenní ceremonii titul sodalis honoris causa. Stal se tedy čestným členem za zásluhy pro náš oddíl bez toho, aby musel prve složit Základní oddílovou zkoušku či jiné Stezky. Takto výjimečný člověk, se v oddíle i na univerzitách nachází maximálně jednou za 10 let.

Vzhledem k tomu, že někteří členové oddílu již toto jméno ani neznají, je záhodno si jeho zásluhy připomenout. Neméně důležité je pak znát jeho život a vnímat souvislosti v dobovém kontextu a dbát i na drobné nuance, které však v jeho životním skoro až neuvěřitelném příběhu sehrávají důležitou roli k pochopení velkoleposti tohoto muže. Vzhledem k obsáhlosti svazku, který plánujeme vydat, budeme informace publikovat postupně.

Připomeňme si v tuto chvíli nezastupitelnou úlohu v raných dobách Poutníků. Vlado Piecky, keblovský rodák a vršovický patriot, se narodil do slovensko-českého manželství Vladovi Piecky a manželce Márii Piecky (za svobodna Hrivňáková) v předválečném období. Po studiu chlapecké školy se rozhodl pokračovat ve studiích na vršovické reálce. Tu dokončil o celé tři roky dříve, neboť jeho znalosti daleko přesahovaly učivo. Když si této skutečnosti všimnul tehdejší Ministr školství hr. Karl Stürgkh, učinil výjimku, kterou lze dodnes v přeneseném významu nalézt ve slovenských zákonech pod heslem Lex Piecky. Výjimka umožňovala Vladovi Piecky získat osvědčení o absolvování školy předčasně při prokázání znalostí. To se mladému Vladovi podařilo těsně před válkou rozšířením brněnského parovodu o desítky kouřících trubek, z nichž některé dodnes plní svou úlohu ve špičkové kvalitě. Vlado Piecky pocházel ze skromných poměrů a ačkoli si po nocích doplňoval znalosti vysokoškolského studia, nikdy se do akademické obce nedostal. Přes den pracoval v pomocných pracích, aby většinu svých financí zasílal potrubní poštou z Vršovic od pošty v ulici Sportovní do holešovické pošty v ulici U Průhonu, odkud je vyzvedával rodinný přítel Janek Jakabovič. Ten vlastnil koně s povozem a při svozu tvrdého pečiva, což bylo jeho zaměstnání, rozvážel pravidelně obálky s penězi od Vlada Piecky jeho rodičům do Odolene Vody. Později prožil mnohem více dobrodružství a pracoval na řadě jiných místech. O tom však příště.

Vlado Piecky se k Poutníkům přimotal v podstatě náhodou. V dobách, kdy vznikaly první myšlenky na založení Poutníků, šli pozdější zakladatelé Yellen, Žwejkal, Hugo a Chumba z kopečku u Anděla do víru velkoměsta. Při průchodu Arbesovým náměstím pokračovali kolem kanálového poklopu, odkud Vlado Piecky zrovna vylézal. Při údivu chlapců jim vysvětlil, že zrovna pomohl prorazit ucpaný přítok Motolského potoka do Vltavy. Tím upustil značnou část vody u retenční nádrže uvnitř kanalizační stoky a vynesl na povrch zatoulanou smečku mladých koťátek, která svou neopatrností a snad i neomaleností připlula na kusech odštěpků dřev, které se nahromadily u horního vchodu do stoky při záplavách. Surfovali tak rovné 4 kilometry dokud nepřišla záterasa. Nebýt Vlada Piecky, jistě by se utopily. Vlado je však slyšel pod chodníkem mňoukat o pomoc, když zrovna stopoval zloděje, který ukradl stařence kabelku. Po dopadení zloděje se na místo vrátil a pomohl koťátkům.

Chlapci Vladovi Piecky na oplátku sdělili jejich příběh, který je vedl k myšlence založit oddíl. Vlado Piecky se zájmem poslouchal a po zklidnění jejich hlasitého výskání a rozhazování rukama pravil: „Hoši, dobré věci máte na mysli a s dobrým srdcem. Jen to bude chtít trochu píle.“




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Referát na téma Vladova Piecky teorie problematiky rozvoje osobnosti skrze společný hluboký emocionální a reflektovaný situačně do období totalitního režimu 50. let v Československu zakotvený prožitek na příkladu žité zkušenosti se slynulou deskovou společenskou hrou "Soudruhu, nezlob se" s rozšířenými pravidly v podání samoučící se rozvojové komunity absolventů vzdělávacího kurzu Zapalovač pro začínající a budoucí vedoucí – Popcorn a problematika představené teorie

 Vážené auditorium, v dnešním referátu hodláme představit slynulou společenskou deskovou hříčku. No, hříčku, hru. S velkým H. (...) Kolega Procházka, odborník na gamifikovanou deskologii, tomu říká legranda. (...) Smějete se, to vidím. Etymologové patrně tedy nejste. (…) Nebo jste byli nepozorní žáci? No? Kterýpak z vás rošťáků chodil za školu? K meritu věci: Původem jde v tomto případě tedy o "Le Grande", grandiózní, tedy již z vytyčeného substantitivního adjektiva je patrné, že jde o takříkajíc pěkně vypečenou záležitost. Pro účely dnešní přednášky jsem si pro zdejší - a nechci se vás dotknout - méně erudované publikum s náležitou akribií připravil detailní rozkres deskové společenské hry Soudruhu, nezlob se... V nedostatečné tiskové kvalitě. (...) kolega Vzpurný odmítl očistit tiskařské válce. Že prý má polední půlhodinovou pauzu. Pátou. Dle skautského hesla "buď připraven" zde však mám zánovní příruční zpětný projektor, a tak si dovolím alespoň pseudozevru

Úžasná životní dráha Vlada Piecky

Vlada Piecky zná asi každý, kdo se kdy vyskytoval v civilizovaném světě od první světové války dodnes. Jeho proslulost nezná hranic států ani vzdálenost mezi kontinenty. Pozoruhodné je, že i po několika letech od jeho úmrtí neustále nacházíme nová podstatná fakta a poodhalujeme prázdná místa na jeho životní ose. Vlado Piecky nebyl nikdy člověkem, který by se okázale chlubil svými dobrými počiny ve světě. Naopak omluvit se za to, že například nemohl být na pěti místech a pomáhat v jeden čas, to uměl. Připomeňme si důležité milníky jeho života na pravidelně aktualizované časové ose. Doporučujeme rozkliknout si v pravém menu plné zobrazení.

Kterak Vlado Piecky zachránil mnoho životů před smrtí z otravy tvrdým alkoholem

Vlado Piecky zachránil mnoho životů v boji s alkoholem ukončením hry Na Vasilleje. Povězme si to však pěkně od začátku. Co hra Na Vasilleje vlastně je: Dle strojního inženýra George Stephensona se jedná o sympatickou hru pro dělníky. Jedná se o tradiční hru nižších vrstev společnosti, kterou vymyslel právě on v době industriální revoluce v anglickém Birminghamu roku 1837 po konci směny v dílně společnosti Grand Junction Railway.   Stephenson si všimnul, že dělníci na železnici přichází na směny značně unaveni, a to i v případě, kdy směně nepředcházela tvrdá práce v dny předchozí. Pečlivě, ačkoli na tehdejší poměry vědy značně primitivně – vždyť (behaviorální) psychologie jako věda vznikla až o 42 let později! – zkoumal vliv nedělního odpočinku pracovní výkonnosti dělníků na jejich pracovní výkonnost.   Ze svých pozorování učinil několik pro vědu důležitých závěrů:   Neexistuje souvislost mezi nedělním odpočinkem a čtvrtečním výkonnem ve střední fyzické zátěži. Nedělní fyzic